V červnu 1997 jsem poprvé zamířil na sever Evropy. Přes Německo a Dánsko jsme vstoupili na švédskou půdu. Norsko nás přivítalo tradičním prvním fjordem Idefjorden. Nocovali jsme sice v Oslo, ale už ráno pokračovali severním směrem do Lillehammeru. Na město je překrásný pohled ze skokanských můstků a měli jsme i to štěstí, že skokani právě trénovali na umělém povrchu. Několik hodin jsme strávili ve skanzenu Maihaugen, kde je svezeno mnoho původních domů z různých oblastí Norska. Kolem peřejí řeky Otta a mnoha vodopádů jsme se dostali až k nejsevernějšímu místu naší cesty - křižovatce cest na sever a západ - městečku Dombas. Přes Trolí stezku (kolmá stěna cca 1 km a trolí schody) jsme pozdravili fjord Geiranger s vodopády "sedm sester" a znovu šplhali ho kopců na horu Dalsnibbu (1500 m). Z největšího pevninského ledovce Jostedalsbreen jsme viděli jeden jeho splaz - nádherný Briksdalsbreen a pak už jsme se mohli těšit na prohlídku města Bergen. Je tu hezké akvárium, bohatý rybí trh a za návštěvu stojí i komplex starých hanzovních domů. Z Bergenu pak přes náhorní plošinu Hardangervidda míříme do Oslo. Ještě na noc stavíme v Konsbergu, kde mě víc než skála králů potěšila výborná večeře - sobí guláš od českého rodáka, který zde již dlouho žije. V hlavním městě jsme pak viděli všechny velké atrakce - Holmenkollen, muzea Fram, Kontiky, výměnu stráží u královského paláce a já se i přes varování, že tam nic není vydal do staré pevnosti, která se mi proti očekávání líbila. Pak už jsme se s Norským královstvím rozloučili a zamířili domů.

Helgingor  (Dánsko)	Idefjord		Lillehammer

	skansen Maihaugen

	Vodopád	řeka Otta