Londýn & Oxford 2000   

 16. 8 - 20. 8. 2000

Ne, tohle nebyla moje první cesta do Velké Británie. Ve Spojeném Království jsem byl již dvakrát (dvakrát také v Londýně, Oxfordu, Cambridgi a Stratfordu u. A.). Proto moje výhoda byla v tom, že jsem věděl co mě tam čeká. Zajímavá byla i myšlenka uspořádat tuto cestu. Vlastně jsem ani nikam jet nechtěl. V plánu jsem měl nákup nového monitoru 17". Dokonce i finanční prostředky byly již k dispozici. Pak jsem, ale jednou jel do Prahy vlakem, klidně si pozoroval ubíhající stromy, vesnice a pole, když se zrodila myšlenka na cestu. Nějak jsem nemohl zaplašit pocit, že by to chtělo po měsících sedavého života něco jiného. A tak se zrodil nápad jménem Londýn. To bylo asi měsíc před odjezdem. Myšlenku jsem pak velmi rychle zrealizoval. Začaly něžné přípravy na cestu. Příliš jsem si to nebral. Je to jen na pár dní. Všechno jsem v pohodě zvládnul a jenom se těšil na odjezd.

Ten přišel ve středu 16. srpna. 

Vyrazili jsme ve středu v 1 hodinu po poledne. Za sousedku jsem dostal mladou romskou holku (taková nepříliš pohledná a mírně plnoštíhlá). To bylo neštěstí. Tak nekomunikativního tvorečka už jsem dlouho nepotkal. Po pár marných pokusech navázat hovor a jejích jednoslovných reakcích zpravidla hm nebo jo, jsem toho nechal a pustil si keltskou muziku do walkmana snil o věcech příštích.

Na Ostrovy jsme dopluli v 5 hodin ráno do Doveru  druhý den a posunuli si hodinky o hodinu zpět. Londýn nás přivítal asi v 8 hodin místního času. Nejdříve nás trošku povozili a pak jsme vyrazili do ulic u Hyde Parku. Tam jsem podle rady průvodce výpravu opustil na vyrazil do muzea voskových figurín Madame Tussauds. Podle něho by tam neměla být ještě dlouhá fronta. Ó jaký omyl ! Fronta už tam byla k pohledání, ale já takticky přešel podél fronty až k okénku, kde se prodávají lístky i do planetária. Tam jsem za sice vyšší poplatek ale bez fronty získal lístek do muzea a vešel dovnitř. Lidí tam taky bylo jako psů a tak jsem se pomalu prodíral davy a octnul se po boku Richarda I., či manželek Jindřicha III. nebo tří nevěst jimž kraluje princezna Diana. Náš prezident se podobal spíš J.R.ovi z amerického seriálu. Na závěr jsem se dostal až k vězení celou výpravu zakončila jízda taxíkem ve Spirit of London. Úspěšně jsem vypochodoval z muzea. Pohled na hodinky mě upozornil, že je čas k výměně stráží u Buckinghamského paláce. Není to zas tak blízko, ale za půl hodiny jsem tam dorazil. Našel jsem tam ale jenom poloprázdný plac a ceduli, že už se dneska žádné střídání nekoná - smůla.

Po odpočinku v Green Parku jsem se vydal do Westminster Abbey. To je asi nejznámější katedrála v Londýně. Jsou zde pohřbeni nejznámější osobnosti Velké Británie - králové, královny spisovatelé, vědci. Určitě další zajímavostí je i to, že opatství nepatří církvi, ale královské rodině. Konají se zde nejrůznější slavnosti - svatby, korunovace, pohřby. 

 Kolem Parlamentu jsem prošel  na nábřeží. Tam je postaveno veliké ruské kole kolo, které tam zbudovali pro oslavy milenia. Pak moje kroky vedli přes Covent garden a Trafalgar square na Picadilly Circus. Tam už se začaly shromažďovat skupinky až davy a hlavně začalo slušně pršet. Tak jsem přemýšlel jestli počkám až to přejde nebo budu pokračovat. Mraky, ale neslibovali nějakou valnou změnu. Stejně už se blížila doba odjezdu do hotelu. Byli jsme ubytováni v hotelu Britania International blízko Cannary Wharf a Millenium Domme. Docela pěkný hotel - velké letiště,tv, wc,vana, varná konvice se zásobou čaje a kávy - prostě luxus. Byl už jsem ale tak unavený, že mi to došlo až další den ráno.

Druhý den, když jsem se konečně zase trošku vyspal v posteli, vyrazil na snídani. Za její organizaci angličany pochválit zrovna nemůžu, protože tam bylo více skupin a tak nějak se to zmotalo až hanba. Každý měl navíc něco jiného, tak to nezvládali. Ale vyrazili jsme z hotelu. Pravda ne všichni. Džentlmen romské národnosti ohlásil, že s námi dnes nepojede, že ho bolí zuby. Bylo nám to divné, ale že to byla poslední zpráva o něm jsme ještě netušili.

Dorazili jsme do Windsoru, to je asi 30 km od samotného Londýna. Zde tráví královna někdy volný čas a zve si sem stovky hostů. První obavy tedy byly, abychom se do zámku vůbec dostali, protože, když je na zámku královna, tak všechny turisty vyhodí. I usmálo se na nás štěstí, královna dlí ve svém Buckinghamském sídle a nás nechá vniknout do hradu. Po příslušné bezpečnostní prohlídce byli jsme vstoupili do prostor hradních. První mě upoutala malá katedrála, jednak tím, že tam chodili lidé a jednak tím, že to bylo nejblíže. Vešel jsem dovnitř. Všude kam jsem se zatím dostal byly nápisy se zákazem fotografování a natáčení. Tak jsem i zde hledal takovou - i nalezl jsem ji. A nejenom cedule, ale i asi tucet strážců bdících nad dodržováním těchto zákazů. Prošel jsem celou katedrálou a tajně nafilmujíc alespoň něco, byl jsem spokojený. Přešel jsem dále k vnitřnímu Toweru prohlédl si jak se mění stráže na dvou stanovištích - slavnostní výměna se opět nekonala. Pak mě zaujal poutač na zahradu. Opět jako všude i zde za příslušný poplatek, tady stačila jedna libra. Zahrada byla pohledná, pěkně upravená, ale přesto jenom taková nudle kolem věže královniných komnat. I pobyl jsem zde nějaký čásek. Pak začalo maličko poprchávat a já se poohlédl po vstupu do palácových komnat. Ale chyba lávky, před vstupem fronta až k cedulce 30min. Čekat se mi nechtělo, protože mi už nezbývala ani hodina času a k autobusu to bylo taky asi čtvrt hodinky. Tak jsem pomalu vyrazil zpátky. Navíc jsem si u autobusu chtěl u místních prodejců koupit nějaké suvenýry. Průvodce nás ještě lákal do nedalekého Eatonu, známého prvotřídní střední školou, kde nedávno dostudoval i "král mladých", jak se tu říká synovi následníka trůnu a Brittany Spearsovou obdivovaný princ William. Slyšel jsem taky, že kvůli tomu obdržela z Buckinghamu ostrou nótu, aby dala princi pokoj se svými emaily. Návštěvou tohoto městečka jsem tedy pohrdl a vydal se za suvenýry a ukořistil tričko, skleničku, a hrneček.

Naší další zastávkou byl universitní Oxford. Není to zas tak velké město, ale přesto je v něm asi 40 kolejí (colleges). Asi výš sama, že kolej v anglickém smyslu není studentská ubytovna, ale samostatná škola. Celé město je proto protkáno těmito kolejemi, které jsou v zásadě všechny stejné - travnatá plocha uprostřed a kolem do čtverce stojí budovy university. My jsme navštívili neznámější kolej v Oxfordu - Christ Church College. Dostali jsme se do společné jídelny a do kaple, které oni hrdě říkají nejmenší katedrála na světě. Když už jsem se zmínil o té jídelně musím ještě dodat, že život studentů v Oxfordu je trošku jiný než u nás. Už názvu koleje je patrné, že vychází z klášterního pojetí a ony to také dříve byly klášterní školy. Dnes se situace tak mnoho také nezměnila, studenti vstávají o páté ranní, následuje motlitba v kapli a společná snídaně... . Společný je pak i oběd i večeře a vycházek ven z koleje prý mnoho nemají. Není to asi moc veselé, ale tady jsme v Oxfordu - to je prestižní universita.

Po prohlídce Oxfordu jsme se vrátili do Londýna a prošli jsme asi hodinu v SOHO. Prošli jsem si tržnici Covent garden, pak následovaly divadla, kde se hrají nejznámější muzikály a pak jsme se dostali do částí homosexuálů, transvestitů - tam jedna krásná muž vedla jakousi živou show, zrovna před kinem, které nese název prince Charlese. Prošli jsem částí pivařů až do čínské čtvrti, kde se to byla jedna čínská restaurace na druhou, než jsme prošli živými ulicemi ven z této části, lidé už začali z hospod vycházet ven a tak ucpali ulice, že jsme jednou šli asi půl hodiny a do toho se snažil projet taxík, no prostě haló. Tak nějak jsem se ptal co ti lidé na těch ulicích dělají. Česká nátura spíš zná to, že se lidé usídlí v příjemné hospůdce a tam popíjí a debatuje třeba až do rána. Prostě jsou to trošku jiní lidé. Utekli jsme před těmito davy a projeli jsme nočním Londýnem zpátky do hotelu. Byl jsem úplně "mrtvej" a tak jsem akorát padnul na postel a usnul.

Moje fotogalerie:

Big Ben		Trafalgar	kolo u Temže

hotel		Tower Bridge		Windsor

Windsor	Oxford	Cutty Sark	Grenwich	a já

Zpět