*************************************************************************************
*************************************************************************************
Tento dokument je sepsán dle zápisků den po dni, takže některé závěry jsem na konec trošku přehodnotil.
Obrázky k této stránce byly staženy z internetu (kromě jedné) a nečiním si na ně žádná práva ani ovace, moje fotky najdete zde
Den 1. a 2. Odjezd do Crvene Luky
Začal jeden z nejslabších zájezdů co do
organizace. Na dotaz řidiči přistaveného autobusu zda jede do
Chorvatska jsem dostal kladnou odpověď, což mě potěšilo.
Rozhodně menší nadšení jsem měl z toho, když po 20 minutách
přišel s otázkou na mé jméno a pak překvapivě řekl "Já
Vás tady nemám" a oznámil, že sice jede do Chorvatska, i
cestovní kancelář byla stejná, ale zájezd maličko jiný. No
co přešel jsem k dalšímu autobusu téže cestovní kanceláře,
který přijel na místo svozu o něco déle než ten co jsem u něho
čekal já. Tady jsem již na seznamu byl a potěšila mě i větší
ochota řidičů a přítomnost průvodkyně. Byl jsem pohodlně
usazen v zadní části autobusu a ani společnost pro jízdu
byla výtečná - milá paní z Karlových Varů. To bylo toho a
dalšího dne vše co mě těšilo. Po nástupu posledních členů
v Písku se nám průvodkyně představila a k potěše bylo i
to, že chce být oslovována pouze křestním jménem Daniela. K
její tíži ovšem hovoří fakt, že že to byla na dlouhou
dobu její poslední slova. Po hodině popojíždění překonáváme
hranici s Rakouskem a míříme přes Slovinsko do Chorvatska. Za
zmínku stojí i fakt, že řidiči záviděli, zřejmě Tomáši
Engemu jeho vstup do F1, protože jeli rychlostí, že by jim asi
sotva byl stačil. 
Po celonoční lijáku dojíždíme k Plitvickým jezerům. Jenom blázen by mohl předpokládat, že tady bude počasí jiné, přesto na ryze inteligentní přání z řad cestujících, zda bychom to nemohli přehodit na jindy, dostává se nám striktně odmítavého stanoviska. Uplynula hodina a počasí je spíš horší. Po konzultaci s odtatními českými autobusy - jiné tam, čemuž se nelze divit, nebyly, se rozhoduje, že sem přijedeme v poslední den zájezdu. HURÁ.
Znovu pokračujeme znečnou rychlostí bez zastávek
asi 3-4 hodinovou cestou značnou rychostí, což při faktu, že
jsme jeli přes vysoké hory, mohlo být riskantní, jsme přijeli
šťastně do Crvene Luky k
ubytování. Pasy nám ihned zabavili a byli jsme
vpuštěni do
hotelu. I pokoj byl velice zajímavý: Postel, 3 židle a stuů
tvořily veškeré vybavení (kromě sociálního) pokoje. Okno,
jejíž závěs po roztažení zamížil rázně k zemi
poskytovalo výhled na střechu nižší budovy hotelu.
CO MĚ PRO BOHA JEŠTĚ ČEKÁ ???
Tato otázka však brzy odezněla do nicoty, protože nepříznivým událostem byl od této chvíle učiněn konec. Večeře a příjemně studené točené pivo Karlovačko zaplašilo špatné myšlenky.
Den 3. - Procházka k jezeru Vransko, Biograd
Ráno po snídani jsem si vyrazil k jezeru Vransko. Dunící střelba mě nutila držet se co nejblíž u vody, ale jak jsem nakonec zjistil, byli to jen lovci. Kolem jezera jesem došel skoro až k vesničce Vrana, ale chybička ve výpočtech, možná počáteční bloudění - do cíle ne a ne dorazit, až jsem to nakonec sám vzdal.Cestou zpátky ještě vyplaším hada a tím končí moje výzkumná cesta i trable toho dne. Stihl jsem to ještě abych se převlékl objednal si pivečko a uvelebil se u televize - jela se totiž velká cena formule 1, kde premiéromě startoval první čech v Historii - Tomáš Enge. Po závodě jedeme do městečka Biograd na Moru. Tady je hlavním cílem vyměnit peníze. Když se to po drobných potížích daří, stává se první odměnou zmrzlina na molu.
Den 4. - Šibenik, řeka Krka
Po snídani odjíždíme jižním směrem do městečka Šibenik.
Je to na první pohled dost nezajímavé město, ale položené v překrásném
údolí při ústí řeky Krka do moře. Zezříceniny hradu je krásný pohled
a okolní kopce, průplav do moře i vzdálený
most přes řeku, kudy jsme do
tohoto města přijížděli i my. Dopoledne jsem zakončil Hamburgrem a třetinkou
piva a už byl čas k přesunu dál proti proudu řeky Krka. Vjíždíme do
stejnojmenného národního parku, který tvoří mnoho kilometrů řeky, ale nás
zajímají vodopády. Podled na vodopády bezděky připomíná filmy o
Vinnetouovi, hlavě pak film Old Shatterhand. Vespodní části vodopoádů se
koupe skupinka českých odvážlivců - ostatní asi mají víc rozumu. Vracím
se pomalu zpátky, filmuju, fotím. Návrat je už trošičku poznamenán únavou,
ale domlouváme se (naše 4členná skupinka) na výlet pro příští volný
den na výlet do vesničky Vrana, kam já jsem při své první výpravě nedošel.
Budeme čtyři a tak se nám to snad podaří.
Pozn. Na tomhle místě bych měl asi uvézt na pravou míru pojem "Naše 4členná skupinka". Ta se v podstatě začala tvořit už na cestě protože jsme všichni - tedy Helena, Jana, Vlasta i moje maličkost seděli v autobusu v jedné řadě a kromě toho, že jsme absolvovali zmíněný výlet jsme spolu chodili na pláž i do restaurace na večeře a snídaně.
Den 5. - Volný den - Vrana
Ještě při snídani nic nenapovídalo, že nás čeká pořádný výlet. Po snídani vyráží naše čtyřka k Vranskému jezeru a vesničce Vrana podívat se na průvodci reklamovaný karavanseraj a zříceninu templářského hradu. Já se stávám tak trošku vůdcem, díky mým předchozím zkušenostem. Dnes jsme ale mohli jít přímo a tak nebyl zas takový problém dojít až k našemu cíli. Templážský hrad jsme našli bez problémů - ten snad nešlo přehléhnout. Obešli jsme ho a já a Vlasta jsme vnikli i dovnitř. Ostatní dvě členky zústaly z obav před hady za hradbami. hada jsme sice potkali, ale příliš družný nebyl a rychle se odplazil pryč. Trošku sdílnější pak byla malá želvička, ta s námi chvilku pobyla, ale to už jsme zase odkvapili my. Na karavanseraj jsme se museli zeptat. To byla jed zeď, ne nepodobná našim zemědělským statkům, obklopující cosi, co prakticky zůstalo našim zrakům zahaleno, něco co bylo zamčené. Jenom dírou ve vratech jsme mohli vidět kamennou banku s křížem a kolem domácí zvířata a nádoby s barvami a podobné nesmysly.
Zbytek dne pak vyplnilo koupání v našem letovisku.
Den 6. - Paklenica
Vstávat jsme dnes museli o trošku dříve. Českal nás výlet
do soutěsky Velká Paklenica v národním parku Paklenica.
Vycházeli jsme
zhruba v 10 hodin a čekalo nás plných 6 hodin nádherných zážitků. Ale
kromě senzačních výhledů nás také čekalo asi 500 metrů převýšení a
hrozná fyzická námaha. Odměnou pak byla chladná jeskyně Manita Peč ( v překladu
by to znamenalo snad jeskyně "šílené", která byla pojmenována
podle dívky, která přišla o rozum po ztrátě svého chlapce a svůj život
zakončila právě v této jeskyni). Zavanul na nás chlad a obklopila nás
temnota která vystřídala snad až přílišný slunečný jas. Úspěch
slavilo i světlo mé kamery a snad jedinou nevýhodou byla ztráta energie
(elektrické). Po tomto krásném i příjemném přerušení pochodu mě čekala
ještě cesta zpět a jedinou i když příjemnou odměnou po sestupu byla
pramenitá voda a porce grilovaných klobásek v turistické chatě. Je ovšem
pravdou, že vodu brzy vystřídal jiný mok a pivo z dvou plechovek Kalovačka
jsem zhasil velikou žízeň.
Den 7. - Kornati
Ráno po 10. hodině vyplouváme na výletní lodičce na moře.
Přivítáni jsme byli kalíškem rakhie a směřujeme mezi krásnými
ostrůvky
k národnímu parku KORNATI. Některé z nich, bez zeleně, vypadají trochu
smutně. Ale to už začínáme konzumovat lehké chorvatské vínko. Popíjíme
bílé i červené a nálada seuvolňuje, kapitán nám ukazuje mapu a taky zblízka
jedno skalisko, ale to už je čas oběda a ubíráme se k jednomu ostrůvku na
oběd. Telecí maso, ryba na nádherném malém ostrůvku - co víc si přát.
Určitě ne někoho, kdo nás zase žene na loď, ale co se dá dělat. A zase
moře. A je tu cíl naší cesty - ostrov Catina, jejíž známa zátoka Tejlaščica
nás vlídně přijímá do náruče. Vystoupili jsme na vrchol a odměnou nám
byli krásné bílé útesy a zajetí krásně zelelých stromů a obklopených
všudypřítomným mořem. I proto jsme se mohli na chvilku ukrýt do jezera Mir.
Jenže tohle jezero není sladké, ba naopak je dokonce slanější než moře.
Prý má být i teplejší, ale já bych se o to vsázet nechtěl.
Ale to už díky vínu mizí v paměti někde hodně hluboko. Ze zpáteční cesty už si pamatuji pouze to, že jsem si chvíli zkoušel oprášit svou angličtinu, ale slova jaksi schází, a tak si vychutnávám plavbu ................a víc už si opravdu nepamatuji.