Pepíček, kterému máma zakázala se koupat v přilehlém rybníce, přijde domů s mokrými vlasy a povídá, že spadnul do vody.   "Tak jaktože nemáš mokré i oblečení?"   "No, měl jsem takové tušení, že bych mohl spadnout, a tak jsem si je radši sundal." Přijde malý Pepíček k sousedce a říká:   "Dobrý den, maminka se ptá, jestli nemáte kilo mouky, a kdyby ta stará kráva neměla, tak se mám ptát vedle." Mamimka se ptá synka:   "Tak co, budeš si večer hrát s novým vláčkem, a nebo s vychovatelkou?"   "Podle toho, co si vybere táta!" Pepíček přiběhl domů a ptá se:   "Mamí, můžou mít malý holčičky děti?"   "Ne, to víš, že nemůžou." Pepíček zase vyběhl na zahradu a maminka ho jen zaslechla, jak říká ostatním dětem:   "Je to oukej, můžem tu hru hrát znova." Maminka se ptá synka:   "Co bys chtěl pod stromeček? Bratříčka nebo sestřičku?" A syn na to:   "Sáňky, jestli tě to dole neroztrhne!"  "Tak na co jste si dneska hráli, Pepíčku?"   "Na Divoký západ."   "A na co si budete hrat zítra? Taky na Divoký západ?"   "Kdepak, na to už nejsou lidi, zítra hrajem na hromadné pohřbívání."   "Pane Chmatavý, váš syn dnes zahynul při železničním neštěstí."   "Jak je to možné, vždyť on nikam neměl jet!?"   "No taky nikam nejel, ale v hračkářství ukradl vláček a byl zastřelen na útěku." Prodejce volá naslepo potenciálnímu zákazníkovi. Na druhém konci se ozve velmi tichý hlas, který zjevně patří nějakému děcku. Prodavač:   "Dobrý den, mohl bych prosím mluvit s pánem domu?" Děcko šeptá:   "Nemohl, tatínek má práci."   "Mohl bych tedy mluvit s tvojí mámou?"   "Nemohl, má práci."   "A co nějaký tvůj starší brácha nebo sestra?"   "Taky mají práci." Prodavač je už šeptajícím děckem docela vytočený:   "Je tam ještě někdo, s kým bych mohl mluvit?"   "Jo, jsou tady policajti, ale taky mají práci."   "Sakra, co tam všichni dělají???"   "Hledají mne." Jde takhle chlápek a vidí, jak se u jednoho domu natahuje malý kluk ke zvonku, ale nemůže dosáhnout. Tak chlápek přijde ke dveřím říká:   "Ukaž, já zazvoním," a opře se o zvonek.   "Díkes, šéfe," povídá děcko, "a teď zdrháme!" Malý Pepíček jede s maminkou v tramvaji. Sedí jí na klíně a paní, sedící vedle maminky, ho pohladí po hlavě a pochválí, že je hezký chlapeček. Pepíček se jí zeptá, zda má doma taky takového chlapečka. Pani se začervená a smutně konstatuje, že jí čáp žádného nepřinesl.   "A máte alespoň holčičku?" ptá se opět Pepíček.   "Ne, vrána mi žádnou nepřinesla." Pepíček se chvilku zamyslí a pak se nevinně zeptá:   "A s jiným ptákem jste to nezkusila?" Otec se rozhodl, že je nejvyšší čas dostat rozvernému synovi do hlavy trochu rozumu:   "Podívej, Pepíčku, už budeš dospělý a měl bys začít brát život trochu vážně. Uvědom si, kdybych teď náhle zemřel, kde bys byl?"   "No, já bych byl právě tady. Ale otázka je, kde bys byl ty." Babička přijde na návštěvu a ptá se vnučky:   "Tak co, malá, jak se ti líbí tvůj nový malý bráška?"   "Ale jo, je docela fajn," pokrčí holčička rameny, "ale je spousta věcí, který jsme potřebovali víc." Tatínek poslal zlobivého synka za trest brzo spát. Za chvilku se z pokojíčku ozvalo:   "Tatí?     "Co je?"     "Mám žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?"   "Ne. Měl ses chovat líp. A teď zhasnout!" O pět minut později:   "Tatí?     "Co je zase?"    "Mám žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?"   "Řekl jsem ti, že ne! A jestli se ještě jednou zeptáš, tak ti půjdu nasekat zadek!" O pět minut později:   "Tatí?"    "CO JE???"   "Až mi půjdeš naplácat, mohl bys s sebou vzít sklenici vody?" Byla jednou jedna holčička, co se jmenovala Evička. Jednou šla takhle lesem, když ze křoví vyskočil chlápek a začal z ní strhávat všechno oblečení. Ale Evička se jen smála, protože věděla, že mu bude malé. Byla jednou jedna holčička, co se jmenovala Evička. Jednou byla takhle na procházce, když se před ní objevil chlápek, který na sobě měl akorát pršiplášť a pod ním vůbec žádné oblečení. Ale Evička se jen smála, protože věděla, že nebude pršet. Otec se ptá synka:   "Tak, co bys chtěl, aby ti přinesl čáp? Bratříčka nebo sestřičku?"   "Tati, po městě chodí tolik krásnych ženských... a ty šukáš s čápem?" Babička zpívá večer vnukovi ukolébavku. Po chvíli se vnuk ozve:   "Babi! Jdi si zpívat do kuchyně - chce se mi spát!" Chlapeček vypráví, jak to bylo na procházce s tatínkem:   "Jeli jsme autobusem. Pak nastoupila nějaká mladá paní. Tatínek řekl, abych vstal, aby si ta paní mohla sednout."   "Tak je to správné, drahoušku. Dámám se musí vždycky uvolnit místo."   "Ale já jsem seděl tatínkovi na klíně!" Matka vyslýchá dceru:   "Co ti tatínek řekl, když jsi mu řekla, že jsi těhotná?"   "Mám vynechat sprostá slova?"   "Samozřejmě!"   "Nic." .   Děti co nevědí, neřeknou